Heart Beat 3D – Gesamtkunstwerk třetího rozměru

 Heart Beat 3D

Heart Beat 3D – Gesamtkunstwerk třetího rozměru

 

heartbeat_3


Hodnotit Heart Beat 3D jako film by nebylo fér a ani možné. Tento počin se totiž snaží vytvořit zcela novou uměleckou kategorii, jakýsi Gesamtkunstwerk moderního věku.
Gesamtkunstwerk, neboli souhrnné umělecké dílo, je termín Richarda Wagnera pro syntézu všech druhů umění v jednom celku. V jeho pojetí se jednalo o divadlní inscenace doplněné hudbou a tancem, nicméně v přeneseném slova smyslu lze použít i jinde a právě na film věčného experimentátora Jana Němce padne velice výstižně.






Hodnocení se nám tak rozpadá do jednotlivých složek a způsobu, jakým jsou spolu pospojovány.
Nejdříve tedy obraz. Nelze si nevšimnout přídomku 3D v názvu, stejně tak jako brýlí navíc na vašem nose. Film se ostatně chlubí tím, že je první český, hraný a trojrozměrný, což ovšem budí jistý pocit ostražitosti nad jistou vyprázdněností obsahu, které takovéto vícedimenzionální snímky skýtají.
Celé to připomíná situaci za dob vzniku filmu. Pro lidi nebylo ani tak důležité, na co se dívají, hlavně že se to hýbalo a vytvářelo to dokonalou iluzi něčeho živého. O století později jsme zase na začátku – lidé chodí do kina a nasazují si ty směšné brýle jen proto, aby podlehli jakési iluzi.







Film si tak může dovolit sáhnout k záběrům zcela obyčejného ražení – chůze po chodníku snímaná z výše psích očí, průjezd lesem, jízda tramvají, lidé na náměstí. Nelze se ubránit dojmu, že půlka filmu vypadá jako záběry někoho, kdo si koupil novou kameru a zkouší s ní, co všechno se dá natočit.
Jistý umělecký rozměr a snahu o opravdový experiment přináší až scény s Janem Budařem. I když i u nich jde ve valné většině o efekt. Budař hraje na neviditelné varhany, pouští bublinky (jak efektní!) anebo si nechává na své tělo promítat jiné filmy. Podtrženo sečteno, na plátně se za celou dobu nic nestane, protože vše jsou „ilustrační záběry“. Ti odvážnější v nich mohou vidět jakési obrazové metafory.







Celý příběh je tak na vypravěči. Obvykle bývá použití hlasu za obrazem považováno za projev filmařské nemohoucnosti odvyprávět děj záběry nebo dialogy – co si pak myslet o filmu, kde je vše jen komentář za obrazem? Vyprávěný příběh umě balancuje mezi bláboly pacienta psychiatrické kliniky a racionálním příběhem. Avšak největší slabinu lze spatřit v samotném přednesu. Jan Budař to vše odříká nevzrušeným hlasem, jako by četl pohádku před spaním. Přitom potenciál příběhu je daleko silnější, stačilo by jen trochu zapracovat na výrazových prostředcích a mohli bychom tu mít druhého doc. prof. Tečku CSc.
Nesmíme samozřejmě zapomenout ani na hudbu, která se zde posouvá z pozice doprovodu k výrazovému prostředku. Midi lidi odvádějí svým širokým záběrem kus práce, i když mnohdy se také nutí k experimentu až přespříliš.
Na závěr přísluší zhodnotit syntézu jednotlivých složek. Takový soud bude určitě hodně subjektivní, ale hodně to vypadá, jako by pejsek s kočičkou vařili dort. Spousta efektních věcí ještě film nedělá.
Nicméně díky za každý takový experiment, který se nebojí být osobitý a jde si svou vlastní cestou, i když končí ve slepé uličce.
Ondřej Pohl
Heart Beat 3D
Režie: Jan Němec
Scénář: Jan Němec, Václav Havel
Kamera: Jiří Maxa
Střih: Michal Lánský
Hrají: Jan Budař
Stopáž: 65 minut
http://csfmag.cz/heart-beat-3d-%E2%80%93-gesamtkunstwerk-tretiho-rozmeru/#more-256