Jan Budař a Eliščin band. Rozhovor s Janem Budařem o albu Proměna Jana Budaře a Eliščin Bandu

Rozhovor s Janem Budařem o albu Proměna Jana Budaře a Eliščin Bandu

Fotografii připravujeme.

Slavnostní koncert Proměna - 09 v pražském klubu Roxy odstartuje za měsíc a kousek a nám se postupně doplňují další hosté, kteří prostě chtěli být u křtu nového studiového alba Jana Budaře a Eliščin bandu s názvem Proměna. Album zároveň vyjde 24.11. jako příloha časopisu Respekt. Na křtu v Roxy 11.12.2008 pak budou mít všechny Elišky do počtu 137 vstup zdarma. Většinu písní podpoří dravý a světový smyčcový orchestr Roxy Ensemble.
Proměna je druhé studiové album Jana Budaře a skupiny Eliščin Band. Proměna je hravá, vtipná, divoká, bolestná, dokonalá, dojemná, radostná, nečekaná, k lepšímu, k horšímu a s láskou. Před koncertem i po něm se budou promítat videoklipy z předchozího alba Uletěl Orlovi a to včetně kontroverzního videoklipu Brožurka.
Rozhovor s Janem Budařem:

Asi teď budete slýchat tuhle otázku často, ale mě by to opravdu zajímalo. Proč se vaše druhé album jmenuje Proměna?
Jan Budař: Protože se tím jedním slovem dá charakterizovat úplně všechno v čem jsme obsažení, čím se trápíme, co máme rádi, co jsme. Prostě všechno se neustále proměňuje. Ať chceme nebo ne a když jsem nad tím tak dumal, napadlo mě, že by to byl výborný název pro naše druhé album. A nevadí vám, že už se tak jmenuje jedna hodně slavná povídka?
Jan Budař: To jsem si taky říkal, jestli to není trochu blbý, ale pak jsem si řekl, že všechno už tu bylo a přesto je to tu stále znovu - nově viděno, nově žito. A tak jsem si řekl, že to je v pořádku.
Co to tedy je za album ta Proměna?
Jan Budař: Já mám vždycky problém věci, které dělám nějak charakterizovat, přiřazovat jim kategorie. Myslím, že nejlepší je poslechnout si a přiřadit kategorii sám. Pro mě je to album, které je skvělé takové jaké je, protože takové jaké je, je dokonalé.
Dokonalé? 


Jan Budař: My… No, teda hlavně já (smích) jsme to album nahrávali s heslem: Všechny chyby hrají pro nás. Protože já jsem člověk, který dokáže sám sebe velmi terorizovat touhou po dokonalosti, tak jsem si to pořád opakoval, prostě abych se nebál. Abych se nebál, že nejsem dost dobrý. A jak jsem si to pořád opakoval, tak jsem na konci zjistil, že je to obrovsky osvobozující. A taky jsem ke svému velkému překvapení zjistil, že ta věta funguje a že pro mě je to album dokonalé takové, jaké je. (smích)
A jaké tedy ještě je, kromě toho, že je dokonalé?
Jan Budař: Taky je nečekané, protože v dnešní době pozvolného zániku CD průmyslu se časopis Respekt rozhodl do toho s námi jít a tu desku vydat. A to je skvělé, protože to je nejen výborný časopis, ale ještě se nebojí.
A jak vzniknul nápad udělat booklet s kresbami Pavla Reisenauera?
Jan Budař: Mně se vždycky moc líbily všechny obrázky, které jsem od Pavla Reisenauera viděl a obálky Respektu považuji za jedny z nejlepších, právě díky jeho kresbám. A ten nápad se tak nějak sám nabídnul a k mojí veliké radosti, Pavel do toho šel a udělal skvělé obrázky, ostatně jako vždy.
U vašeho prvního alba Uletěl Orlovi vám producenta dělal Vít Sázavský. Tentokrát jste se toho ujal sám. Čím to?
Jan Budař: Zvažoval jsem, že opět oslovím Vítka Sázavského, protože to s ním byla skvělá práce, ale nakonec jsem se rozhodl, že se toho ujmu sám. Chtěl jsem trochu experimentovat se zvukem i s aranžemi. Zapojili jsme více elektroniku i elektriku, ale spíše lehce. Naše písně jsou pořád hlavně příběhy, které mají své hudební světy. A mě bavilo pohrávat si s pestrostí těch světů, takže se občas objeví kvílení velryb, občas proletí Sputnik, Eva Vrbková zpívá operu, pak taky přijde nečekaně Lucie Bílá a Magdaléna Borová a dokonce se nám podařil i jeden protest-song, který už stačil vyhrát hitparádu. (smích)
Brožurka?
Jan Budař: Ano, to je ta píseň.
Když jsem si ty písničky poslouchala napadlo mě, že je docela těžké vás zařadit do nějakého konkrétního stylu nebo žánru. Máte taky ten pocit?
Jan Budař: To mám. Ale jsem za to rád a dokonce mě to velmi baví. Jediná potíž s tím akorát je, když se nás někdo ptá, co hrajeme za muziku. Nikdy nevím, jak to jedním slovem charakterizovat. Jak byste to pojmenovala vy, ten náš styl?
Já právě nevím, jak vy?
Jan Budař: Já bych to nazval, dejme tomu, Budařův multikulturní, proměnlivý poprockfolkjazz. (smích)
Anebo taky písně, které se nebojí mít svůj svět.
To zní hezky, to jste na nás milá, děkujeme.
Proč zpívá na vašem albu Lucie Bílá? Navíc píseň, která už vyšla na soundtracku k filmu Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště.
Jan Budař: Ta píseň Odpouštím je myslím opravdu krásná a na soundtracku trochu zapadla, takže jsme jí chtěli dát druhou šanci. Přitočili jsme smyčce, digitálně ji remasterovali a pouštíme ji opět do oběhu, takže si posluchači můžou znovu vychutnat něžný text Vladimíra Morávka a úžasný přednes Lucie Bílé. Navíc Lucce tahle šansonová poloha opravdu skvěle sedí.
A druhá hostující zpěvačka Magdaléna Borová, k té jste se dostal jak?
Jan Budař: Magdu jsem potkal při natáčení filmu Hrubeš a Mareš a ona je nejen skvělá herečka, ale i zpěvačka. A Marylin - tu píseň, kterou má na albu, s námi už párkrát zpívala živě a protože její hlas je, myslím, neobjeveným pokladem, rozhodl jsem se dát tu píseň na naše album a objevit poklad. (smích)
caatcha, tisková zpráva
13. 11. 2008, 12:43:37

http://www.nascene.cz/clanky/1378-rozhovor-s-janem-budarem-o-albu-promena-jana-budare-a-eliscin-bandu-/