Jan Budař – ještě větší šoumen…

Jan Budař – ještě větší šoumen…
Vydáno dne 04. 05. 2011

Kdo zná Jana Budaře, tušil, že jeho koncert bude něco víc, než obyčejné přehrávání písniček s komentáři. Ovšem to co se odehrálo v pondělí 2. května večer v žateckém divadle, to se nedá přirovnat k ničemu, co se zde kdy odehrálo. Interaktivní šou, hra se zpěvy a s diváky, dámská volenka a tanec s divačkou na podiu…. A mezitím samozřejmě písničky, které ve všeobecném veselí poněkud neprávem zapadly.

Už jen zjevení se Jana Budaře na podiu v kloboučku odznáčkem a v tesilkách, styl obchodní cestující padesátých let, vyvolalo, salvy smíchu.
Vzápětí vtáhl publikum do pasti a do hry, když dal na výběr, mezi prostým odzpíváním písniček a tím, že mezi nimi bude ještě dělat legraci. Legrace zvítězila a začaly se dít věci! Ony by se děly stejně protože šoumenství Janu Budařovi nelze odpárat. Ať se už pokouší na podiu předvádět tance, nebo jen tak s mikrofonem v ruce seběhne k pianu a jednou rukou hraje a přitom nepřestává zpívat …Šoumenství je i v písničkách které nejsou nikdy dost vážné, aby se nedaly trochu shodit.
Bývá zvykem, že muzikanti především písničkáři baví diváky mluveným slovem mezi písněmi, ale Jan Budař hrál jakousi dvojroli. Ze šoumena a moderátora se měnil v interpreta, když sedal k pianu nebo bral do ruky kytaru, aby divákům přiblížil zvláštní svět svých písniček. Zpíval česky anglicky a španělsky, napodoboval styl Johny Cashe včetně kovbojského klobouku. Pro píseň Tanečník si nasadil bláznivé brýle, plesovou čepičku a nabízel balonky. Nenechal se vyvézt z míry ani, když se o ně přihlásili, chovanci ze sociálního ústavu Lorm.
Na podiu nebyl sám, na kytary ho doprovázel kamarád z  kapely Eliščin Band Roman Jedlička. Zněly písničky z obou kapelních alb i některé které ještě nahrány nebyly. Když se dostatečně vyřádil, věnoval se přeci jen už více písničkám, pro které čerpá inspiraci v country, šansonu, jazzu, rokenrolu i blues a vlastně všude.
Pondělní večer v žateckém divadle umožnil divákům namasírovat si bránice i uši i to co je za nimi, kam putují písničky. Víc takových Budařů chtělo by se zvolat ale on je jen jeden nenapodobitelný a neopakovatelný originál. Už jste viděli umělce, který si po přídavcích na podiu otevře krámek s cédéčky a jinými suvenýry?
Škoda že toto vyjímečné  „laughing show“  vidělo opět jen pár desítek lidí…
Jiří Navrátil

http://www.divadlozatec.cz/view.php?cisloclanku=2011050401