Jan Budař vzbudil český pop z nepokojného snu šansoniérskou Proměnou / Jan Budař obudził czeski pop z niespokojnego snu szansonierską Proměną


4. 12. 2008 | poslední aktualizace: 4. 12. 2008  16:36

Jan Budař vzbudil český pop z nepokojného snu šansoniérskou Proměnou

RECENZE Na scénu přichází druhé hudební album herce Jana Budaře. Stylově pestrá deska Proměna potvrzuje jeho mimořádný šansoniérský talent pro svodobomyslné rozpětí od Johna Lennona přes Edith Piaf po komika Andyho Kaufmana. A hrajem.
Herec Jan Budař, doprovázený svým Eliščiným bandem, vydává druhé sólové album nazvané Proměna. Po deskách Načevy s Michalem Pavlíčkem a Djem Fivem a Lenky Dusilové se skupinou Eternal Seekers jím pokračuje hudební edice časopisu Respekt.
Spíše než o "kafkárnu" jde v názvu Budařovy desky o možnosti, které se tu autor a jeho spoluhráči v písňovém světě rozhodli prozkoumat.
Fakt, že do této proměny zapadá mezi patnácti písněmi i jedna s Lucií Bílou, která tu, zbavená obvyklé exaltovanosti, výtečně zpívá text Odpouštím režiséra Vladimíra Morávka, patří k povaze výsledku. Řečeno parafrází literárního klasika Kafky - jednoho dne se český pop probudil z nepokojných snů a shledal, že si jej Budař s Morávkem vyložili zcela svobodomyslně a tvořivě po svém.
Lucie Bílá - Odpouštím

Serge je kamarád do deště

Už na první, předloňské Budařově desce Uletěl orlovi, natočené pod dohledem producenta Víta Sázavského, bylo slyšet, že se objevil natolik výrazný pěvecký, či rovnou šansoniérský talent, který by přilákal pozornost sám o sobě i kdyby nebyl hercem známým z divadla anebo z filmů Mistři, Nuda v Brně či Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště.
Budař k tomu ještě doprovodil několik písní z desky vtipnými videoklipy, jež režíroval.
Tentokrát se Budař spolu se šestičlenným Eliščiným bandem rozhodli v nahrávacím studiu opustit bezpečí profesionálního dohledu, a svou šansoniérskou loďku, kterou pro ně Sázavský na minulé desce fortelně zbudoval, odvážně rozkývali do všech stylových stran.
Za přispění komorního smyčcového orchestru Roxy Ensemble, houslisty Vojtěcha Lavičky a několika hostujících hráčů na dechové nástroje se tak doprovod Budařových písní pohybuje od bulisovsky křehkého divadelního songu k hospodskému šramlu, mění se v afrolatinský dance band, swingující či břinkavě dechovkový ansámbl, zvukovou stopu k pomyslnému filmu noir se Sergem Gainsbourgem, energickou cikánskou kapelu či napodobí šepot "mezihvězdného prostoru".


Trailer k desce

A také Edith, John a Andy

Budař v sobě nezapře vyléčeného perfekcionistu, jakým se někdy jeví v rozhovorech. V jednom z nich totiž před časem vyjádřil chuť uspořádat na svých koncertech "šou", v níž by se potkal radikální komik Andy Kaufman, jehož smysl pro humor přibližuje Formanův film Muž na měsíci, se šansoniérkou Edith Piaf a Johnem Lennonem. Jména tří kmotrů nebyla jen plácnutím do vody; při poslechu písní na albu Proměna se zdá, že si Budař svůj plán přes zdánlivou nahodilost a stylovou všežravost plní dost přesně.
Občas nepřekročí hranice hereckého zpívání, ale co netrefí v notách, utáhne přesvědčivým výrazem - tolik k lennonovskému podílu.
Je-li hlavní předností nejslavnější francouzské zpěvačky Edith Piaf schopnost přenést emoce, tady se Budař nemusí červenat.
A naposledy: Kaufman sám sebe neměl za komika, ale říkal si "song and dance man"; napotřetí už předloha sedí naprosto přesně.
A jeden starší, ale slavný kousek se Zuzanou Norisovou - Drzý kohoutek


 

Mám jednu ruku pevnou

Mezi Budařovými čísly na desce je ňouma zaskočený KSV, tedy krizí středního věku (Hajzlpapír, chleba a Cola), říční vydra unášená spodními proudy (Proměna), frustrovaná žena (Nedomazlená), zpěvák se nakrátko přerodí v černého bluesmana na pódiu festivalu v Šumperku (Blinf From Love), klábosí s Elvisem a i tak obyčejná věta jako "v rádiu dechovka na přání pro Marii s rodinou" má v jeho podání příslib netušených významů.
Kaufmanovsky nekompromisní humor se týká hlavně posměchu radikálnímu českému náckovství. Ať už jde o krátký obrázek z protektorátu v písni Pan Placík, kde mrazí z veselého pochodového rytmu píšťalek v zádech, anebo dnešní podobu nacionalismu jako "lesklé brožurky od přítele Milana", podle níž se rasa "musí bránit a svou identitu chránit".
Budařova písničkářská identita po žádné pevné ruce mocného ochránce nevolá, natolik je usazená a sama pevná.
Připravte se... Brožurka (a končíme hru)


 
Jan Budař a Eliščin Band: Proměna. Edice Respekt 2008.

081204_10.jpg


BUDAŘOVA DÍLNA. Jan Budař se na druhé desce Proměna nedrží jednoho stylu. Muž mnoha "převleků" vytváří ve své dílně emancipovaný šanson, v němž i hostující Lucii Bílou zbavuje obvyklé exaltovanosti, aby dokázala, jak výtečně zpívá.
Autoři: Petr Vizina
 

http://life.ihned.cz/c1-31217580-jan-budar-vzbudil-cesky-pop-z-nepokojneho-snu-sansonierskou-promenou