Jan Budař: V Madridu v přítomném čase a s první osobou

Jan Budař:
V Madridu v přítomném čase a s první osobou

Projekt INSTINKTU a Jana Budaře, na jehož cíli by měl český herec, muzikant a tanečník dostat roli v hollywoodském filmu a ukázat se v talk show amerického „Jana Krause" Jaye Lena, začal 30. dubna 2009. Jan zatím odletěl do Španělska, kde nyní točí v zatím malé zahraniční produkci.
Upřímně obdivuji všechny, kteří kdy opustili svou rodnou zemi a rozhodli se žít v jiném státě. Ať už odešli dobrovolně, nebo byli vyhnáni svými vyděšenými spoluobčany, kteří se zrovna ocitali na místech moci.
To, že se po odchodu ze země tito lidé museli naučit jazyk, najít si práci, přátele, domov, pochopit místní kulturu, zvyky, tradice, to vše, myslím, vyžadovalo mnohem více odvahy, píle a práce, než kolik jí člověk potřebuje v zemi, v níž se narodil. Nikdy mě to ovšem nenapadlo, dokud jsem nedostal příležitost hrát ve španělském filmu, který točí jeden z nejtalentovanějších současných španělských režisérů - Javiera Rebollo.
Když jsem přiletěl do Madridu, říkal jsem si, jak je to skvělé, že budu moci pracovat v cizí zemi, v cizím jazyce a s umělci, jejichž vnímání je pochopitelně značně jiné než to naše středoevropské, postkomunisticky lehce závistivé a hezky české. To jejich je takové barevné, lehce exaltované a postfašisticky posmutnělé.
Každopádně moje nejnovější angažmá jsem si maloval značně veselejšími barvami. Předně se musím přiznat jak vám, tak i sobě, že když jsem vystoupil z letadla, neuměl jsem španělsky tak dobře, jak by bylo potřeba. A to i přesto, že jsem s kamarádem Martinem, profesionálním překladatelem, strávil před odletem skoro měsíc a pokoušel se s ním španělsky konverzovat. Byl to trochu smutný příběh, protože jsem uměl horko těžko dát dohromady věty pouze v přítomném čase a víceméně jen v první osobě, takže jsme si moc nepopovídali. Do odjezdu jsem se bohužel nestihl naučit žádné další časy ani osoby, přestože jsem trpělivě dokola listoval učebnicí pro samouky.
Hned první den po příletu jsme měli zkoušku a četli jsme celý scénář.
Koktal jsem, jako když mi v první třídě řekla paní učitelka Knoflíčková, že velká přestávka se jenom jmenuje velká, ale že je jenom tak velká, jak řekne paní
učitelka. Smysl to nedávalo ani tehdy, ale úkol byl jasný, vyjasnit si, kdo je tady šéf.
Tenkrát jsem koktal hrůzou z labilní učitelky a z nového prostředí, ale aspoň jsem paní Knoflíčkové rozuměl. Při natáčení je šéfem režisér a tomu jsem teď nerozuměl ani slovo.
Sice s námi byla překladatelka, ale protože ve filmu hraji polského zedníka, byla to Polka. A tak jsem úplně zpocený četl krásný scénář filmu, který se jmenuje Žena bez piána, a tiše doufal, že není moc poznat, že umím konverzovat jen v první osobě přítomného času a to ještě s chybami. A v duchu jsem hluboce obdivoval všechny, kteří odešli z rodných krajů a začali žít v krajích jiných. A pokud se chcete dozvědět, jak se vůbec může stát, že český herec, který je ve španělštině pro samouky u třetí lekce, může hrát jednu z hlavních rolí v celovečerním španělském filmu, sledujte i nadále váš oblíbený český časopis INSTINKT. Přeji příjemné časy a pochopení k cizincům, žijícím u nás, protože jsou odvážní.


Náčrt dalších plánů Jana Budaře (bez záruky)

Červenec - účast na filmovém festivalu v Karlových Varech, pokus spojit se se zahraničními celebritami
Srpen - setkání s Audrey Tautou v pařížském hotelovém pokoji plném růží, kafe s Jeanem-Paulem Belmondem v jeho kavárně
Září - večeře v Londýně s Barbarou Broccoli, producentkou Jamese Bonda, nebo šéfproducentem Eon productions -  Michaelem Wilsonem, nevlastním synem Barbary
Říjen - cesta do Spojených států za hercem Dustinem Hoffmanem, moderátorem Jayem Lenem a producentem Peterem Nydrlem

http://instinkt.tyden.cz/rubriky/ostatni/jine/jan-budar-v-madridu-v-pritomnem-case-a-s-prvni-osobou_68.html