Osudové peníze

Jan Budař
Klipový maniak a průměrný multimilionář
Klikněte pro větší obrázekRežisér Jiří Krejčík začal podle vlastního scénáře natáčet dvoudílný televizní film Peníze. V příběhu inspirovaném stejnojmennou Čapkovou povídkou, která evokuje život v první republice, si kromě svých filmových sester Gabriely Marcinkové a Barbory Lukašové zahrál Jiřího, středoškolského profesora, Jan Budař.
Honzo, z kolika dětí a z jakých poměrů pocházíte?
Pocházím z harmonického a láskyplného manželství a mám tři sourozence. Tři sestry.
Pokládali vaši rodiče vzdělání za důležité a investovali do vás v tomto smyslu?
Moji rodiče mile a shovívavě akceptovali můj bláznivý nápad, že se chci stát hercem, a to i přesto, že jsem byl spíše tichý a před diváky jsem se nehnal, a to ani tehdy, když to bylo dobře placené. Na plese v Kuřimi jsem měl recitovat báseň Jiřího Žáčka o Praze a po první sloce jsem prchl z jeviště a našli mě až druhý den u tatínka na obědě.
Jak jste se cítil v roli středoškolského profesora? Existuje práce, kterou byste nemohl dělat, a proč?
V roli středoškolského profesora jsem se cítil moc pěkně. Jsem učitelský typ. Řekla mi to paní uklízečka v České televizi, když mě viděla na chodbě, jak jsem si opakoval latinská slovíčka. Hraji profesora latiny. A práce, kterou bych nemohl dělat, určitě existuje, protože taková práce tu existuje pro každého. I pro pana Klause.
Jak vám sedí herectví?
Jak kdy. Jsou dny, kdy jsem rád, že jsem se vydal na tuto složitou dráhu, a jsou dny, kdy přemýšlím, jestli má smysl předstírat, že jsem někdo jiný, kolem dokola je třicet lidí a celé se to točí kamerou a pak se to vysílá do světa.
Mluvíte svým sestrám nebo kamarádkám například do výběru partnera nebo vůbec nějak do života?
Většinou ne. Občas přispěju drobnou radou, která pak bývá po zásluze potrestána.
Filmově žijete v celkem chudičké rodině. Během své návštěvy v jedné z občerstvoven České televize jste na pokladní mával jen velkými bankovkami. Je to u vás obvyklé? Máte rád peníze, nebo jsem byla svědkem ojedinělé situace?
Tak abych to uvedl na pravou míru: mával jsem jednou velkou bankovkou, konkrétně dvoutisícovkou, protože mi ji vydal bankomat. Moc si na tom nezakládám, ale jsem rád, že jsem tou bankovou mohl mávat. Člověk si připadá takový mocný, neohrožený a silný. Je to ale hluboké pomýlení, které je docela běžné. Čím více člověk mává velkými bankovkami, tím bývá to pomýlení větší; plyne z lidské povahy, která má sklon ke strachům a obavám, že o ty papírky, kterými mává na pokladní a jiné slečny, může přijít. Jsem zkrátka normální průměrný milionář, ale ustát to dá práci, to mi věřte.
Podzimní motivy filmu Peníze se natáčely na různých místech. Máte rád tohle roční období? A které z natáčecích míst vás zaujalo natolik, že na něj ještě teď myslíte?
Miluju podzim, zvlášť když neprší. A spíše než na nějaké místo myslím na pana režiséra Krejčíka, který je pro mne neuvěřitelnou bytostí, a já se snažím přijít na to, jak to ten pán dělá, to všechno, co dělá.
Co teď nového, aktuálního děláte? Kde vás potkáme, uvidíme, uslyšíme?
Na internetové televizi www.stream.cz; je tam deset klipů, které jsem natočil ke svým deseti písním. A už mám další a ty se objeví na www.janbudar.cz. Kromě toho točím klipy i pro další interprety a do toho intenzivně přemýšlím, jak to udělat, abych natáčel film s Dustinem Hoffmanem, a pak se snažím nebrat nic osobně, a to je asi to nejtěžší, co dělám.
Kdo je Jan Budař Kromě herecké a scenáristické práce se věnuje také hudbě. Koncertuje s doprovodnou kapelou Eliščin band, komponuje, píše neotřelé texty. V této poloze se nám představil ve filmech Nuda v Brně nebo Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště. Letos debutoval s pomocí producenta Víta Sázavského (Nohavica, Plíhal aj.) a natočil album balancující mezi folkem a šansonem, také ale jazzem a rockem. Jeho vlastnoruční klipovou féerii „když se dílo budaří“ můžete zhlédnout v pořadu ČT Horečka páteční noci, každý pátek ČT 2.
Text Iveta Kováčová
Foto Pavel Štoll
Převzato z týdeníku ČT+   http://www.ceskatelevize.cz/porady/10150690706-osudove-penize/2301-rozhovor-s-janem-budarem/