MUDr. Jana Budařová

O mně


  • Narodila jsem se v březnu roku 1979 v Jablonci nad Nisou.
  • Základní školu a gymnázium jsem vychodila v Brně.
  • Následně jsem absolvovala studium všeobecného lékařství na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze v Motole.  
    Odborná praxe: 
  • Dětská psychiatrická léčebna ve Velké Bíteši, práce s dětmi a rodiči (2004 - 2005)
  • Psychiatrické oddělení Vojenské nemocnice Brno, polouzavřené oddělení pro dospělé (2006 - 2009).
  • Psychiatrická klinika Fakultní nemocnice Brno - Bohunice, Psychoterapeutické oddělení a Krizové centrum (2009)
  • Odborná společnost Konopí je lék o.s. v Praze, předsedkyně představenstva, legalizace, léčba a výzkum léčivého konopí (2010)
    Vzdělávání: 
    Další zájmy:
  • Jóga, Tarot, Posvátná geometrie, malování...



..tak trochu jiná doktorka..
MUDr. Jana Budařová

Poradenství v oblasti psychiatrie a duševního zdraví
Psychoterapie, párová a rodinná terapie
Poradenství v oblasti léčivého konopí
Rodinné konstelace a pohyby duše
Mandaly a Posvátná geometrie
Astrologie, Tarot
Léčivé konopí teorie a praxe
pondělí 14.11.11 16:00 - Centrum Mandala, kapacita omezená, přihlášení zde
středa 16.11.11 17:00 Radnická 4, Edu agency
středa 30.11.11 17:00 Radnická 4, Edu agency

Posvátná geometrie
pondělí 21.11.11 16:00 Centrum Mandala


http://psychoterapie.wbs.cz/
                 http://www.janabudarova.cz/






 

 

Kritika

Jana Budařová: Panoptikum dle Gogola a Dočekala
Nejnovější inscenace režiséra Michala Dočekala Revizor propojuje tři časové roviny; skrze archaizující překlad Zdeňka Mahlera zavane z jeviště Národního divadla duch sto sedmdesát let starého Gogolova textu, ve scénografii Davida Marka se odrážejí sedmdesátá léta minulého století a řadou narážek i gest se paroduje současný stav naší politické scény.
Režisér jako by pominul známý děj a soustředil se hlavně na vršení gagů a drobnokresbu postav. Vytvořil panoptikum politováníhodných figurek, na které spíše než příměr „kterak hlupák napálil hlupáky“, sedí charakteristika „jak ubožák oblafnul ještě větší ubožáky“. Základním problémem se pak ale jeví otázka, čím narcistní Chlestakov obloudí celé město a proč jej všichni považují za obávaného revizora. V Dočekalově inscenačním pojetí navíc není zřetelné, o čem se tento Revizor vlastně hraje. Kromě výtvarné stylizace do sedmdesátých let totiž pachuť stojatých normalizačních vod připomíná pouze udavačský správce špitálu (Bronislav Poloczek), jenž s mrazivou přesností reprezentuje nenápadné lidičky, kteří přeochotně donášeli. A k současné době odkazující aktualizace problesknou jen chvílemi, především ve stylizaci Hejtmana coby potenciálního politika s gesty připomínajícími Jiřího Paroubka.
Jeviště zaplňují groteskní postavičky a komické etudy. Michal Dočekal rozehrál především druhý plán, v němž se na pozadí Chlestakovova příběhu pohybují dvojníci Bobčinskij a Dobčinskij v podání Jana Hájka a Vladimíra Javorského, kteří jakoby se tu zjevili z němých grotesek. Nejednou vypomohou scénické berličky, například když režie Chlestakovův monolog korunuje tím, že nechává domnělého Revizora chodit po vodě jako Krista či vyděšenou městskou radu potit se (přeneseně i doslova) před Chlestakovem v sauně. Scéna Davida Marka je naddimenzovaná, přesto do detailu propracovaná. Ať uniformní sál vesnického kulturního domu či uboze působící schůzovní místnost s oprýskanými radiátory a špinavými fleky po sejmutých portrétech na zdi nebo naoko mondénní Hejtmanův dům, vše působí stísněně a nevábně jako pokřivené charaktery zúčastněných.
Hejtman Miroslava Donutila je provinční mocipán s okázalými bolševickými manýry, ale s ustrašenou duší. Herec jej povětšinou hraje tlumeně, jen v karikatuře známého politika sklouzává do stylu, kterým je znám ze svých televizních vystoupení. Chlestakov Saši Rašilova mu není rovnocenným protihráčem. Spíše to je rozmazlený floutek s čírem na hlavě, s exhibicionistickými sklony a s notnou dávkou drzosti i nafoukanosti. Navíc postrádá charisma, kterým by okouzloval a donutil společnost, aby jej slepě obdivovala a podplácela. Stejně uboze působí i jeho sluha Osip (Jan Novotný), který se líně potuluje po jevišti jen ve špina− vých trenýrkách a tričku, a s ostravským dialektem lakonicky komentuje svou tíživou situaci. Na rozdíl od událostmi nedotčeného Chlestakova se nakonec s penězi v kapse mění ve šviháckého mafiána.
Z plejády vedlejších figurek zaujme křečovitý a neurotický školní inspektor (František Němec), navenek bodrý, ale tajně donášející správce špitálu či bizarní a sebelítostivý soudce (Jan Hartl). Pohybovými etudami na sebe nejvíce pozornosti strhávají němá, pouze hitlerovským knírkem charakterizovaná postavička Dr. Hübnera (Boris Hybner) a k nerozeznání podobní rádobymafiáni Bobčinskij a Dobčinskij. Panovačná Hejtmanová je v podání Jany Bouškové maloměšťačka s nesnesitelnou intonací, která si hraje na velkou paní; jako sexuálně neukojená panička se projevuje především v žárlivých výstupech vůči vlastní dceři (Magdalena Borová).
V korupci zběhlý český národ se nemusí obávat, že by mu Národní divadlo nastavovalo zrcadlo, neboť gogolovské postavičky v Dočekalově interpretaci necharakterizuje ani tak jejich bezcharakternost a zkorumpovanost, jako spíš ubohost a hrůza ze ztráty zabydleného korýtka. Režisérovi Michalovi Dočekalovi a dramaturgyni Darii Ullrichové se v intencích jejich prohlášení skutečně podařilo ukázat Revizora v prostředí „zrůdné malosti a bezperspektivnosti“. Za vydatné pomoci scénografa i kostýmní výtvarnice to na jevišti doslova hýří nápady kolísavé úrovně, jež baví, ale ještě častěji zesměšňují. Pocit, který nakonec při sledování inscenace převládne, je především mocný přetlak gagů.
JANA BUDAŘOVÁ
Národní divadlo Praha – N. V. Gogol – Revizor. Překlad Zdeněk Mahler. Režie Michal Dočekal, scéna David Marek, kostýmy Zuzana Krejzková, hudba Michal Novinski, Premiéra 23. listopadu 2006. (Psáno z reprízy 15. prosince 2006.)
vloženo: 9.1.2007
(cached, 21.4.2012 14:48:05)
http://host.divadlo.cz/noviny/clanek.asp?id=12496