Polski film


Spustit trailer

O filmu

Kolik rolí hraješ, tolikrát jsi člověkem... Čtyři známí čeští herci, spolužáci z brněnské JAMU, Matonoha, Liška, Daniel a Polášek si splnili dávný sen a rozhodli se natočit společný film. Projekt zafinancoval polský koproducent Glowacki, režie se ujal kolega Budař, produkce kolegyně Plod(á)ková a mohlo se začít. Počáteční idyla však rychle vzala za své. Snaha natočit Brno v Krakowě, Poláškova katolická víra, Danielův dvojník Havlát, Liškova špatná výslovnost a Matonohovy finanční machinace proměnily natáčení v boj o holé přežití uprostřed beskydských kopců. Polski film - film o přátelství a absurditě hereckého života, balancujícího mezi realitou a iluzemi.

Fotogalerie


Polski hit


Tvůrci

MAREK NAJBRT scénář, režie

Je absolventem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a katedry dokumentární tvorby na pražské FAMU. Od svých dvaadvaceti let, v době od roku 1991 do roku 1998, realizoval jako scenárista a režisér řadu profesionálních, ale zpočátku také neprofesionálních audiovizuálních projektů. Mezi nejvýraznější akce patří realizace v pražském Divadle Archa, především multimediální představení Balkóny (1994) a Sedm splněných snů (1996 – 1997).
Ještě za studií na FAMU pracoval na hraném filmovém dokumentu Vynález Krásy (1994) či fabulované filmové koláži Akce člověk (1996). Následoval krátkometrážní hraný film Zprávy z domova (1999), dvě série zábavného televizního cyklu Kinetická encyklopedie všehomíra (1999 a 2000) a dokument Praha mizerná – Bílá hora a Ruzyně (2000). Natočil také dokumentární Film o filmu Rok ďábla (2002). V současnosti se zabývá především tvorbou celovečerních filmů. Úspěch zaznamenal už jeho režijní debut Mistři (2004). Film, na jehož scénáři spolupracoval s Benjaminem Tučkem a Robertem Geislerem, získal tři České lvy a množství jiných cen.
Také další film ze společné dílny Najbrt – Geisler – Tuček Protektor (2009) má na svém kontě úspěchy. Získal například výroční cenu českých filmových kritiků Kristián za nejlepší hraný film, šest Českých lvů včetně kategorie „nejlepší film“ a ceny kritiků, hlavní ceny na festivalech v Denveru, Syrakusách, Krakowě a Pécsi. Zúčastnil se soutěžních i nesoutěžních projekcí na cca 50 dalších festivalech a to včetně akcí světové třídy jako je Londýnský filmový festival či Mezinárodní filmový festival v Palm Springs. Protektor se rovněž dostal do distribuce v USA a několika dalších zemích. V období 2010 - 2011 se Marek Najbrt kromě práce na Polském filmu scenáristicky i režijně (17 dílů) podílel na úspěšném pětačtyřicetidílném seriálu z produkce HBO Terapie (2011), jehož druhá řada se začala natáčet letos.

BENJAMIN TUČEK scénář

Po maturitě studoval Fakultu sociálních věd, obor žurnalistická fotografie. Na pražské FAMU vystudoval obor scenáristika a dramaturgie, absolvoval v roce 2000. Jako asistent režie se podílel na Gedeonově filmu Návrat idiota (1999). V roce 2002 natočil podle vlastního scénáře svůj celovečerní hraný debut Děvčátko. Surrealisticky laděné leporelo, odehrávající se na pražském sídlišti, bylo oceněno Českým lvem (za herecký výkon Jany Hubinské) i na zahraničních festivalech.
K Tučkově dokumentární tvorbě patří filmy Báječný muž na létajícím stroji (1997), Komedie (2001), United Islands of Prague (2009), Tantra (2011). Nakladatelství Labyrint vydalo jeho sbírku povídek Velmi krátké vlny (2009). Hraje v discoreové skupině The Ritchie Success (CD Chloroform, 2009).
S Markem Najbrtem a Robertem Geislerem spolupracoval na scénáři televizního cyklu Kinetická encyklopedie všehomíra (1999 - 2001). Jako spoluscenárista se podílel na Najbrtově celovečerní prvotině Mistři (2004) a filmu Protektor (2009), oceněného šesti Českými lvy (včetně sošek za nejlepší film a scénář) i trofejemi z několika zahraničních festivalů. S Markem Najbrtem a Robertem Geislerem je spoluautorem scénáře filmu Polski film (2012) Je také spoluautorem scénáře prvního seriálu z produkce HBO Terapie.

ROBERT GEISLER scénář

Je absolventem Střední průmyslové školy grafické. Od roku 1991 se podílí spolu s Markem Najbrtem a posléze i s Benjaminem Tučkem na divadelních a filmových projektech jako scenárista a příležitostný herec. Pracoval také jako art director časopisu Týdeník Televize a výtvarník pražského Divadla Na zábradlí.
Společně s dalšími autory zpracoval scénář k multimediálnímu literárnímu pásmu v pražské Viole nazvanému Večer Kniha Večer (1992) či k multimediální divadelní hře Výstřel, barva na mechu (1994), která se provozovala v pražském Divadle Rubín. S P. Klusákem a M. Najbrtem pokračoval i na dalších experimentech Balkóny (1994), Druhý výstřel (1995) a na Festivalu FAMU 95.
Hned dalšího roku se všichni tři zhostili scénářů multimediálních experimentů Akce člověk a Sedm splněných snů v Divadle Archa. V roce 1997 se vrátil ke spolupráci s D. Cíglerem, P. Klusákem a M. Najbrtem v humorném rozhlasovém pořadu Hausbót Bajkonur aneb Hodina pravdy.
V roce 1999 začíná spolupráce s Najbrtem a Tučkem v mnohadílné mystifikaci pro Českou televizi Kinetická encyklopedie všehomíra. Od té doby nerozlučná trojice tvůrců – kamarádů, kterým někteří novináři říkají The Dietls, vytvořila i dotáčky pro inscenaci brněnského HaDivadla Faust je mrtev a také realizovala sérii akcí a projekcí v pražském klubu Dobeška s názvem Biovideo.
Nejpodstatnější spolupráci vyvinula trojice tvůrců na úspěšném celovečerním hraném filmu Mistři (2004, Geisler je také autorem plakátu a výtvarné podoby DVD) a Protektor (2009) oceněného šesti Českými lvy (včetně sošek za nejlepší film a scénář). Je také spoluautorem scénáře seriálu z produkce HBO Terapie, jehož druhá řada se letos natáčí.
Jako příležitostný herec se uplatnil ve zmiňované Kinetické encyklopedii všehomíra, mihl se ve filmu Benjamina Tučka Děvčátko (2002), v pohádce Romana Vávry Čert ví proč (2003), seriálu Letiště (2007), Protektoru či Poutech (2009). Samostatně napsal několik divadelních textů jako např. Za úplňku (2006), Vymítač (2006), Narozeniny (2007) a Propadlo (2008) a je také autorem Deníku komparzisty, který je fiktivním popisem natáčení filmu Protektor.

ŠTÁB

dále hrají Katarzyna Zawadzka, Krzysztof Czeczot, Marcin Kobierski, Krys Krystoferson, Roman Slovák, Kryštof Rímský, Lubor Novotný, Vladislav Georgiev, Barbora Milotová, Lucie Benešová, Míša Polášková, Kristýna Liška Boková a další, scénář Robert Geisler, Benjamin Tuček, Marek Najbrt dramaturg Kristián Suda, casting Kateřina Oujezdská, pomocná režie Lukáš Viznar, Eliza Kowalewska výkonný producent Marta Dudáková produkce Mariusz Kaleta, Paulina Sobucká, Luděk Valchář, masky Agnieszka Wasiak, výtvarnice kostýmů Andrea Králová, architektka Lucie Fejková, hudba Midi Lidi, zvuk Jakub Čech, Tomáš Zůbek, Marek Hart, střih Pavel Hrdlička, II. kamera Jan Baset Střítežský, kamera Miloslav Holman, koproducent Jaroslav Kučera — Česká televize, producenti Milan Kuchynka, Grzegorz Madej, režie Marek Najbrt, © Negativ, Off production, Česká televize, 2012 distribuce Aerofilms

Hrají?

PAVEL LIŠKA hraje Pavla Lišku


Po studiích na brněnské JAMU účinkoval v HaDivadle v Brně, zahrál si i v Národním divadle, od roku 2003 je členem Divadla Na zábradlí. Pro film jej objevil Saša Gedeon, když nechal ukázat jeho talent ve filmu Návrat idiota (1999), za který byl Liška poprvé nominován na Českého lva. Tento film jakoby předznamenal, že Pavel bude ideálním hercem v rolích psychicky nevyrovnaných jedinců. Režisér Bohdan Sláma si Lišku poté vybral do role puberťáka, který uctívá postavu Michaela Jacksona, ve snímku Divoké včely (2001). Role mu nakonec vynesla druhou nominaci na Českého lva. Opravdovou sošku si Liška odnesl až v roce 2005 za svůj výkon v dalším Slámově filmu Štěstí. Do paměti diváků se vryl také rolí lháře v Hřebejkově filmu Pupendo (2003).
Právě Jan Hřebejk poskytl Liškovi prostor pro improvizaci, což mělo pro film jednoznačně přínosný efekt. Dalšími filmy Jana Hřebejka, kde si Liška zahrál, byly Horem Pádem (2004) a Nestyda (2008). Objevil ve filmech Nuda v Brně, Mazaný Filip nebo Účastníci zájezdu. Bohdan Sláma obsadil Lišku i do svého dalšího filmu o hledání lásky Venkovský učitel (2007).

MAREK DANIEL hraje Marka Daniela


Vystudoval dřevařskou průmyslovku ve Volyni. Po maturitě byl přijat ke studiu loutkoherectví na brněnské Janáčkově akademii múzických umění, z něhož po čase přešel na obor činohry. Po absolutoriu nastoupil do stálého angažmá v brněnském HaDivadle (Smrt Huberta Perny, Král Ubu, Hvězdy na vrbě, Jób, Král Oidipus, Deadwood, Lulu atd). Spolu s ním tam nastoupili i Pavel Liška a Josef Polášek. O rok později i Tomáš Matonoha.
Po studiích až do teď s kamarády a kolegy hraje v Commedii dell´ arte (r. Z. Dušek). Stejně tak vzniklo pánské pěvecké sdružení extrémního folklóru KRÁSA. Po sloučení KRÁSY s duem Sestry Medvědy a Jakubem Žáčkem vzniká Loutkové divadlo Československo (2005) a Kabaret loutkového divadla Československo (2011).
Hostoval v Dejvickém divadle ve hře Miroslava Krobota Sirup a v improvizačním představení Sekec Mazec. Účinkoval, nebo účinkuje ještě i na jiných scénách. V Praze (Divadlo Archa, Divadlo Komedie), v Brně (Divadlo Husa na provázku).
Filmová kariéra začínala mimo jiné drobnou rolí v oscarovém filmu Jana a Zdeňka Svěrákových Kolja (1996) nebo postavou v televizním seriálu Četnické humoresky. Výraznější úlohou ho pověřil Petr Václav v dramatickém psychologickém snímku Paralelní světy (2001). V téže době si zahrál i v hanbaté moralitě Věry Chytilové Vyhnání z ráje (2001). Následovaly působivé Divoké včely Bohdana Slámy, ohodnocené jedním Českým lvem (2001). Tentýž režisér ho angažoval i do svých děl Štěstí (2005) i Venkovský učitel (2008).
Marek Daniel nechybí ani ve filmografii režiséra Vladimíra Morávka, a sice v jeho Nudě v Brně (2003). Oblíbil si ho také Jan Hřebejk – dal mu příležitost nejen předvést přisprostlého zlodějíčka ve filmu Horem Pádem (2004), ale také efektního počítačového donchuana v Marberově hře Na dotek v pražském Divadle Na Jezerce. Výraznou roli má i v Jařabově surrealistickém snímku Vaterland – Lovecký deník (2004) anebo ve Vachlerově černé komedii Doblba! (2005).
Zahrál si také v televizní satiře na fotbalové poměry Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit (2005), kterou podle Čtvrtníčkova scénáře natočil Zděněk Tyc. Do televizní tvorby patří i další choulostivá čtvrtníčkovská komedie Gynekologie 2, seriál Letiště, Soukromé pasti nebo stand-up comedy Na stojáka.
Největšího filmového úspěchu dosáhl za ztvárnění role Emila Vrbaty ve filmu Protektor Marka Najbrta. Jeho herecký výkon mu vynesl nominaci na Českého lva v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. Režisér Robert Sedláček ho obsadil do svých filmů Sráči (2011) a Rodina je základ státu (2011). Vidět ho můžeme i ve filmu Alois Nebel Tomáše Luňáka.

JOSEF POLÁŠEK hraje Josefa Poláška


Vyučený silnoproudař po doplnění maturity absolvoval brněnskou JAMU, kde studoval spolu s Pavlem Liškou, Tomášem Matonohou nebo Markem Danielem. Své studium ukončil roce 1994, poté začal hrát v HaDivadle. Ztvárnil řadu výrazných a typově odlišných rolí. V současnosti nemá stálé divadelní angažmá. Hrál ve filmech František je děvkař, Poslední plavky, Divoké včely, Stůj, nebo se netrefím, Vyhnání z ráje, Mistři nebo dalším Najbrtově filmu Protektor. Hraje i v oblíbených televizních seriálech, např. Soukromé pasti, Vyprávěj či stand-up comedy Na stojáka. S herci Pavlem Liškou, Tomášem Matonohou a Markem Danielem už 15 let spolupracuje na originálním Komediografu. S manželkou Michaelou vychovává tři děti.

TOMÁŠ MATONOHA hraje Tomáše Matonohu


Po ukončení gymnázia se neúspěšně pokoušel dostat na práva, nakonec vystudoval brněnskou JAMU. V roce 1994 se stal členem brněnského HaDivadla, kde sehrál za dobu svého působení řadu rolí; za zmínku stojí např. hlavní úloha ve Faustovi, postava Veršinina ve Třech sestrách, jeden z exmanažerů v Top dogs či jeho účinkování v dramatu Král Oidipus, znamenitém režisérském počinu J. A. Pitínského. Krom domovské scény působil také v brněnském Divadle v 7 a půl, kde ho diváci mohli vidět např. v hrách Oči bludných hvězd, Repetent nebo Baummel.
Vedle divadelních prken si Tomáš našel svou cestu i k filmu; v něm se poprvé objevil v roce 1995 v malé roli v komedii Byl jednou jeden polda (1995) režiséra Jaroslava Soukupa. Do povědomí diváků se dostal díky filmům Divoké včely (režie Bohdan Sláma, 2001) a Mistři (režie Marek Najbrt, 2004). Dále hrál například ve filmech Vyhnání z ráje Věry Chytilové (2000), Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště (režie Vladimír Morávek, 2005), Muž, kterého chtějí (režie Irena Pavlásková, 2004), Gympl (režie Tomáš Vorel, 2007), Bestiář Ireny Pavláskové (2006) nebo ve filmu Bobule (režie Tomáš Bařina, 2007).
Televizní diváci ho ovšem především znají ze seriálů – např. Rodinná pouta, Bazén, To nevymyslíš, Ulice, Trapasy, Comeback (2008).
Některé jeho televizní projekty, především alternativní zábavný pořad Komediograf, který vyšel z úspěšného divadelního představení, které Matonoha s kolegou Pavlem Liškou uvedli v HaDivadle a na dalších brněnských i pražských scénách, jsou spojeny s pojmem nezávislé scény. Účastní se též dalšího originálního hereckého projektu – komických vystoupení typu stand-up, které natočila stanice HBO pod titulem Na stojáka.
Manželkou Tomáše Matonohy je herečka Lucie Benešová, vychovávají spolu čtyři děti.

JANA PLODKOVÁ herečka


Už v dětství a mládí se její komediální a pohybové schopnosti projevovaly v mnoha aktivitách. Chodila pět let na zpěv do Lidové školy umění, stejnou dobu se věnovala lidových tancům a také závodně provozovala společenský tanec. V dramatickém kroužku pod vedením Martina Zajíčka dostávala role princezen, kovářů i čarodějnic, později hrála v S-Divadle.

Po maturitě na gymnáziu studovala činoherní herectví na brněnské JAMU. Tehdy získala na Mezinárodním divadelním festivalu vysokých škol ve Varšavě 2003 první cenu za svůj herecký výkon v inscenaci Zvíře režírované na JAMU Sergejem Fedotovem. Než po absolutoriu zakotvila v brněnském HaDivadle, prošla brněnským divadlem pro mládež Polárka a pražskou Fidlovačkou, kde si zahrála v Černé komedii, Paní S v rozpacích a v Habaďůře.
V HaDivadle, kde končí se stálým angažmá (nikoliv však s vystupováním), ztvárnila značnou řádku rolí, zahrála si tu například i s Markem Danielem ve Wedekindově tragédii Lulu. Mezi poslední inscenace na prknech HaDivadla patří Černá sanitka, Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně, Ředitelská lóže, Pařeniště, Indián v ohrožení, Věc Makropulos. Od roku 2008 je na volné noze. Její herectví bylo oceněno nominací na Cenu Sazky a Divadelních novin za ztvárnění titulní role v inscenaci Renata Kalenská, Lidové noviny (režie J. A. Pitínský).
Na stříbrném plátně se poprvé objevila v šedesátiminutové etudě Jana Prušinovského Nejlepší je pěnivá (2005). Hrála také v Madsenově dánském filmovém dramatu Prag (2006), Jan Svěrák ji obsadil do role Čárkované v hořké komedii Vratné lahve. V symbolickém filmu Ivo Trajkova Ocas ještěrky (2009) představuje úřednici realitní kanceláře. Objevila se také v televizních seriálech Comeback (2008) a Zázraky života (2010). Svého největšího filmového úspěchu dosáhla za ztvárnění hlavní role židovské herečky Hany ve filmu Protektor Marka Najbrta, za níž byla oceněna Českým lvem. Nejnověji si zahrála v letošní novince – filmu Čtyři slunce režiséra Bohdana Slámy a Polskem filmu Marka Najbrta.

JAN BUDAŘ herec


Všestranně nadaný umělec dospíval v Brně, kde také absolvoval JAMU, obor herectví. Hrál v Klicperově divadle v Hradci Králové, v brněnském Divadle Husa na provázku, v pražském Divadle Na zábradlí i v Národním divadle. Dokáže si získat diváky svým bezelstným pohledem, komediální bezprostředností i hlubokým vcítěním se do postav.
Proslavilo ho však působení ve filmu – jeho filmové účinkování již bylo oceněno čtyřmi Českými lvy. První dva Lvy získal za komedii Nuda v Brně (2003), a sice za hlavní roli Standy Pichlíka a za scénář, který napsal spolu s režisérem Vladimírem Morávkem. K Nudě v Brně složil také hudbu. S přítelem Morávkem pracoval už v roce 2000 na černobílých půlhodinových Rasistických historkách a pokračovali ještě roku 2005 snímkem Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště.
Za jediný rok 2004 sehrál důležité role hned ve třech filmech: Režisér Milan Cieslar ho obsadil do tragikomedie Duše jako kaviár, Jan Hřebejk do Horem Pádem a Marek Najbrt do Mistrů, kde Jan Budař ztvárnil roli alkoholika Bohouše, za niž obdržel dalšího Českého lva. V Mistrech si také zahrál s Klárou Melíškovou, rovněž oceněnou Lvem. Rád s ním pracuje i Jan Němec. Obsadil ho do role malíře Jindřicha Heislera v hodinovém filmu Toyen (2005). Výrazným dílem bylo i psychologické drama Roberta Sedláčka Pravidla lži (2006) a Václav (2007) režiséra Jiřího Vejdělka, kde vedlejší role bratra titulního hrdiny vynesla Budařovi čtvrtého Českého lva.
Nezapomenutelná je též role Úlisného, pomocníka v samoobsluze, v komedii Jana Svěráka Vratné lahve (2007). Z jeho posledních filmů jmenujme hlavní roli v Czech Made Man (2011) režiséra Tomáše Řehořka.
Jan Budař se nevěnuje jen herectví. Píše reportáže pro týdeník Instinkt, hraje hned na několik hudebních nástrojích a je lídrem Eliščina bandu, s nímž zpívá a pro nějž skládá autorské písně i natáčí klipy.

Video


Partneři