Recenze: Polski film je film jak Brno!

Recenze: Polski film je film jak Brno!

20.07.2012
Snímek Marka Najbrta je důkazem toho, že i experimentální snímek může být zábavnou podívanou! Polski film to ukazuje v plné "mužské" nahotě ...


polski
Foto: kviff.com
Čtveřice populárních herců – Tomáš Matonoha, Pavel Liška, Josef Polášek a Marek Daniel – se rozhodne natočit své vzpomínky na bezstarostná léta studií na brněnském JAMU. A i přesto, že se jim podaří sehnat polského koproducenta, i přesto, že film režíruje Jan Budař a produkční je Jana Plod(á)ková, i přesto, že hlavní ženskou roli hraje sličná Kasia z Polska, celé natáčení se zvrhne v bizarní tragikomedii, na jejímž konci nebude ani polský, ani český film!
Nejnovější opus režiséra Marka Najbrta, který získal na letošním festivalu v Karlových Varech zvláštní uznání poroty, působil v tamní hlavní soutěži jako zjevení. Nejenže šlo o jedinou „čistou“ komedii mezi dvanácti kandidáty, ale potměšile anarchistický a podvratný snímek navíc dal na frak všem pseudouměleckým hrůzám, na které zapomenete po odchodu z kina. Na Polski film se totiž zapomenout nedalo …
Pravdou ovšem je, že „film jak Brno“ dostal na karlovarském festivalu zvláštní uznání poroty asi jen proto, že si ho porotci prostě nedokázali zařadit. Český filmový průmysl přitom už dlouho potřeboval anarchii a lá Monty Python, protože poslední pokusy o „film-punk“ ve stylu Dont Stop nebo Czech Made Man nedopadly tak, jak bychom si představovali …
Polski film v tomto splňuje požadavky na onu podvratnost, i když na první pohled vypadá jako výtvor party kamarádů. Po zhlédnutí ale musíme dát tvůrcům za pravdu, že kromě bezbřehého humoru obsahuje i „nějakej ten kurva přesah, voe“. Marek Najbrt, který zahájil svou režisérskou kariéru mystifikačním kraťasem Vynález zkázy a televizním cyklem Kinetická encyklopedie všehomíra, se vlastně vrátil ke kořenům a natočil film, který by se při troše dobré vůle mohl stát i kultovním dílem. 
Režisér ve svém třetím celovečerním filmu popustil uzdu své fantazie a se čtyřmi absolventy JAMU (a též zdatnými komiky) vytvořil jakýsi film o filmu ve filmu, v němž si s pomocí nekorektního humoru tropí legraci z polské i české kinematografie a nabourává i samotná národnostní klišé. Poláci se po zhlédnutí utvrdí v přísloví, že český film je něco opravdu divného, zatímco Češi budou v názoru na film rozděleni – podle toho, zda jim jsou herečtí představitelé sympatičtí nebo ne …
Interní humor hlavní čtveřice hrdinů (Matonoha, Liška, Polášek a Daniel), který nešetří nikoho (ani je samotné), je docela srozumitelný, i když – ruku na srdce – bude srozumitelný spíše českému, než polskému publiku. To je snad jediný problematický bod filmu – tedy jeho „českost“, která se bude těžko prodávat do světa.
Film zkoumá i jeden zajímavý fenomén dneška – tj. bulvár, resp. spolupráci filmařů s bulvárem, kterou si občas sami tvůrci nepřipouští nebo se za ni stydí, ale přitom ji s oblibou využívají. Polski film naopak ve své prostotě bere bulvár jako legální (i když poněkud bizarní) formu propagace filmu.
Snímek, který vnesl do zatuchlého českého rybníčku bohapustou srandu, jistě není filmem pro každého, a má jako každý experimentální snímek své mouchy, mezi něž patří třeba občasné kolísající tempo či opakující se vtipy, ale jinak je to povedené postmoderní dílo, které opět pevně definuje český humor a mohlo by svým způsobem sloužit jako výstavní dílo českého filmu.
Režisér se přitom ve filmu pouští na tenký led společenské satiry všeho druhu (katolická víra, rakovina, bulvár, herecká sebestřednost), ale zároveň zůstává skryt v hájemství humoru, což mu umožňuje střílet po všech kolem, a to dokonce i do vlastních řad. Zatímco Robert Sedláček ve filmu Největší z Čechů ironizuje filmařský svět pomocí absurdních situací, Marek Najbrt se mu formou nefalšované studentské recese doslova vysmívá.
Těžko říci, kdo je největší hvězdou. Prim ale určitě Marek Daniel, jehož Emil Havlát z AZ kvízu připomíná jak novodobého Karla Kopfrkingla, tak v mnoha směrech též jeho oblíbené figury Yvona Pošvatky či Miloše Hlaváčka z pořadu Na stojáka. No, a taky se asi nejčastěji svléká ...
Ano, mohli bychom také tvrdit, že humor ústřední čtveřice není ničím jiným, než trapnou exhibicí či sebestředným blábolením, a že tvůrci neschopní napsat dobrý příběh raději natočili film o filmu. Jenže Polski film (ač se jeví jako experimentální dílo) je naopak důkazem vyspělosti jeho tvůrců, kteří odmítli jako valná většina českých (potažmo evropských) filmařů pitvat se ve vlastních mindrácích a svůj talent vrhli k tomu, aby vytvořili komedii s přesahem.
V kinematografii totiž platí jedno nepsané pravidlo – experiment je krásná věc, ale natočit ho většinou umí jen ten, kdo předtím získal zkušenosti jako tvůrce mainstreamových, nebo chcete-li tradičně (po stránce dějové či herecké) vystavěných filmů. A Polski film je právě vzácným příkladem toho, že se experiment občas povede a dává smysl.
Šéfredaktor


 http://www.showbiz.cz/recenze-polski-film-je-film-jak-brno/