RECENZE: Polski film je Partička po brněnsku

RECENZE: Polski film je Partička po brněnsku

12. července 2012  13:30
Snímek Marka Najbrta, který měl premiéru na karlovarském festivalu, mísí humor, absurditu a recesi. Místy je na hraně, ale rozesměje. Ovšem poslední třetina ho utopí.
V domácí branži se říká, že existují filmy dobré, špatné a z Brna. V Polsku má zase výraz "český film" týž význam jako u nás "španělská vesnice": něco, v čem se ztrácíte. A z propojení obou průpovídek lze složit přibližnou představu, jak vypadá premiérový Polski film.
Těžko se popisuje, ještě hůř posuzuje. Liší se. Spíše než film připomíná televizní sérii Partička; nakažlivou energií, kdy se herci baví leckdy víc než divák, i střídáním vskutku geniálních žertů s vatou.
Ostatně i Polski film stvořila herecká partička a jeho žánr nazvala reality film, což značí něco mezi kabaretem, hraným dokumentem a mystifikací zároveň. Aktéři se představí ve stylu Dobrý den, jmenuji se Tomáš Matonoha, jsem herec, má žena je taky herečka.

V něčem přiznají barvu, něco nadsadí, něco si vymyslí úplně. Načež se pustí do společného projektu, ve kterém se potká trocha recese, trocha besídky, trochu zpovědi, hodně legrace a hodně nesmyslu.

Fotogalerie


To vše ve tvaru plném zcizujících vstupů, jenž se rozpadá jako hokejový zápas na třetiny. Úvodní "rádoby" dokument se rozjíždí pomaleji, než přijdou vtipné, ač do zahraničí hůře přenosné motivy televizní soutěže AZ kvíz či nepoužitelné navigace, již namluvil "šumlující" Pavel Liška.
Ani výrok "To bude film jako Brno" asi kina na západ od Aše nezboří, zato lesk karlovarského festivalu vytěžili tvůrci do mrtě od médií po módní přehlídku s Johnem Malkovichem.
Do stylizace videodeníku se vejdou i rodinné kapitoly o rozvodu a bulváru či kouzelná domácí modlitba "u Polášků". Místy je smích na hraně vulgárního trapasu, místy vůbec na hraně, při předstírání smrtelné nemoci, ale pokaždé se dostaví. Polski film připomíná nastavovaný sraz spolužáků po letech, kdy se ne a nechce jít spát. Hra na provinční ztracence dobývající velký svět zabírá vždy spolehlivě, ale sama nestačí. Tady dostane vzpruhu ve druhé, nejlepší, třetině, kdy se děj přesune do Polska.
Jiskří to mezi českou a polskou kráskou i mezi oběma kulturami, výtečně účinkuje motiv filmu ve filmu, pobaví odkazy na polskou oblibu děl Petra Zelenky či umělý smích vypůjčený ze sitkomu a vrcholné kouzlo nekorektního humoru zařídí urážka víry. Na hodinku by to byla příjemná zábava.

Jenže rozsah tvůrci přepálili a zjevně nevěděli, kdy a čím skončit. Jinak se nedá vysvětlit přilepená závěrečná třetina, která legraci potápí rychleji než Titanic, umolousaná absurdita pro absurditu. Polski film zkrátka posbíral silné detaily do slabého celku. Ale za to, že párkrát opravdu od srdce rozesměje, má deset procent navíc.
Zdroj: http://kultura.idnes.cz/polski-film-recenze-04r-/filmvideo.aspx?c=A120712_102422_filmvideo_ptk


 Autor: Mirka Spáčilová

 Mirka Spáčilová

Mirka Spáčilová

zkratka autora: spa

Už během studií na Fakultě žurnalistiky UK psala do Svobodného slova, kam po absolutoriu nastoupila do oddělení kultury. Věnovala se televizní, divadelní a filmové kritice. Po listopadu 1989 přešla do obnovených Lidových novin a odtud po několika letech do MF DNES. Kromě článků v kulturní rubrice přispívá do rubriky názorů.