Titulní píseň z alba LEHCE PROBUZENÝ a rozhovor s Janem Budařem

Vše, co je nebo bude

LEHCE PROBUZENÝ

07. srpen 2012
 
obrazek.jpg Titulní píseň z alba LEHCE PROBUZENÝ a rozhovor s Janem Budařem

„LEHCE PROBUZENÝ JAN BUDAŘ“

Rozhovor s Janem Budařem o novém albu, skupině Eliščin Band i přelomových obdobích, co se nikdy nebudou opakovat.

Po čtyřech letech vám s kapelou Eliščin Band vychází třetí řadové album – Lehce probuzený, jaké bude?
Bude myslím přelomové. A pokud ne, tak se jistě taky nic nestane. (smích) Ale ne, vážně, každá kapela, každý interpret si přeje, aby ty jeho písničky bavily lidi, co přijdou na koncert nebo si koupí desku a my to tak máme taky, pochopitelně. A každá deska je tak nějak přelomová, protože zachycuje určité období, které se už nikdy nebude opakovat. A album „Lehce probuzený“ má hned několik výjimečných aspektů. Objeví se na něm nikdy nevydaná verze písně „Milování“ z filmu Nuda v Brně, taky píseň „Když zavřu oči“, která původně vznikla pro film „Protektor“, ale nakonec se v něm neobjevila a taky na něm vyjde píseň „Lidice“, která byla napsaná pro stejnojmenný film.
Ale ta už vyšla na soundtracku k filmu, nebo ne?
Ano, vyšla, ale my jsme ji od začátku plánovali dát i na naše album, protože na něm má své místo.
U písně „Lidice“ byl producentem Michal Hrůza, jak se ti sním spolupracovalo?
S Michalem mě to moc bavilo, on má velký dar dát písním takový hitový zvuk. Nevím, jak to dělá, taky bych to chtěl umět, jako on. A myslím, že pro nás tu písničku zaranžoval výborně. Je to jedna z našich nejlepších. Alespoň pro mě.
Michal aranžoval i ostatní písně na albu?
Aranže k ostatním písničkám jsme dělali v kapele tak nějak kolektivně. Já mám to štěstí, že se mnou hrají úžasní muzikanti – Petra Eliška Malíšková, Adam Koller, Roman Jedlička, Vít Kořínek, Tomáš Hanzlíček. Taky nám s aranžemi pomáhal výborný zvukař Michal Pekárek a hlavně můj spolužák a kamarád David Smečka. David je jeden z nejtalentovanějších skladatelů u nás. Dělá muziky k divadelním představením, on je přímo hudební maniak, udělal jich snad už stovky. Tomu jsem ty naše písně poslal a řekl mu, ať k nim dodá, co si myslí, že jim chybí. A on je pozvedl o dalších několik pater. Přidal elektroniku, dodal aranžérské nápady, taky mezi písně i do nich dal takové předělové zvuky a kusy různých dialogů. Vlastně, aniž to tušil, dal té desce přesně to, co jsem si představoval, že by měla mít.
Takže nám tam zní v písni „Lehce probuzený“ jedna moc chytrá věštkyně, mše z Pařížského Sacké-Coeur, hrdelní pěvec z Himalájí, pravoslavný Kněz z Ruska nebo křesťanský kněz z Německa, před písní „Miss Vesmír“ zas několik děvčat, co uvěřili tomu, že jsou nejkrásnější, do písně Šoubyznys dal David to moje legendární interview s Barborou Tachecí a v písni „Až se probudím, řeknu vám“ se objeví dokonce Gustáv Husák.
Na mě to album působí velmi osobně. Řekla bych, že ještě víc, než „Proměna“. Jak to vnímáš ty?
Souhlasím, myslím, že je velmi osobní. Říkal jsem to u všech našich alb, že když je člověk pozorně poslouchá, dozví se toho o mě víc, než kdyby se mnou strávil týden v Brně a u této desky to platí dvojnásob. „Pokojoví dravci“ jsou o životě v páru, „Šoubyznys“ o tom, jak vrcholně návykové je být slavný a úspěšný, „Miss vesmír“ je o kráse a její tuposti a taky o nejkrásnější kráse krás, „Až se probudím, řeknu vám“ o tom že nám život uteče jako sen i kdybychom se na hlavu stavěli a to klidně i v buddhistickém klášteře, „Šťastná ( narozeninová )“ je citlivý ploužák o největších láskách našich životů, „Maják“ o konci vztahu, co stál za to, „Jsem spokojenej“ o touze být šťastný vždy, všude a pořád i kdybychom u toho měli vypadat jako blázni, „Lehce probuzený“ je píseň o neomylnosti každé víry, která pochybuje o vírách jiných. Je to velmi osobní deska a je na ní třináct pozvánek k osobnímu setkání.
Přizval jsi opět nějaké zajímavé hosty?   
Ano! Kromě už zmiňovaného Davida Smečky jsou to samé ženy. Zpěvačky Elen Sonenshine, Emma Smetana, Andrea Buršová a Zuzana Gamboa. Všechny jsou úžasné a jsem moc rád, že jsem je mohl potkat.
Album vydáváte 21.září, má ta jednadvacítka pro tebe nějaký hlubší význam?
To číslo se mi líbí a taky by měl být 21.prosince 2012 konec světa, takže jsme si řekli, že každého 21 v měsíci uděláme nějakou akci spojenou s naší deskou, aby se všichni ještě trochu pobavili, když už to má v prosinci skončit.
A ty věříš, že bude konec světa?
Možný je všechno, i konce. To jsem pochopil už na základní škole, kdy jsme ze dne na den měli říkat učitelkám „paní“ namísto „soudružko“. Ale taky věřím tomu, že když nějaký svět skončí, začne nějaký jiný. Aspoň tak to zatím vždycky bylo. Ale prý známe jen čtyři procenta vesmíru, zbytek vůbec netušíme, co je, takže ono to všechno může být ještě dost jinak.
Taky prý vystoupíte s Eliščiným Bandem na Benefici proti konci světa – 20.prosince. To, kdyby to náhodou dopadlo blbě?
Přesně tak. Kdyby to náhodou dopadlo blbě, je dobrý to jistit tím, že jsme si jistí, že jsme udělali všechno proto, aby konec světa nebyl a to si myslím, děláme tak nějak všichni. Byla by blbost podřezávat si větev na který sedíme. Nebo ne?
Určitě. Díky za rozhovor, ať se daří vašemu albu i kapele.
Děkujeme! Těšíme se na křtu v Brně – 21.října v Divadle Husa na Provázku a v Praze  21.listopadu v Klubu Roxy!

 http://www.janbudar.cz/vse-co-je-nebo-bude/lehce-probuzeny/