Jan Budař & Eliščin Band: Lehce probuzený (recenze)


Jan Budař & Eliščin Band: Lehce probuzený (recenze)

Datum vložení: 28. 3. 2013, 12:19
Autor: Milan Tesař
Třetí autorské album herce a písničkáře Jana Budaře se jmenuje Lehce probuzený. V recenzi se zabýváme mimo jiné faktem, že Budařovy písně nejsou pouze odskokem od herecké profese, ale plnohodnotnou autorskou výpovědí.
Popularita z jiného uměleckého odvětví, v tomto případě z oblasti filmu, může písničkáři pomáhat stejně jako škodit. Nepřipravený posluchač, který zatím neměl tu čest setkat se s Janem Budařem coby interpretem a skladatelem písní, má jistě nějaká očekávání a výsledek jej může potěšit i zklamat. Budař proti těmto očekáváním (a předsudkům) možná podvědomě bojuje dramaturgií svých alb, na nichž najdeme vedle sebe na jedné straně písně posmutnělé, lyrické, často dokonce s tematikou smrti nebo alespoň sociálního vyčlenění a na straně druhé groteskní polohu, hudební i textové legrácky, ve kterých se však pod slupkou klaunství a pitvoření zpravidla také skrývá vážnější jádro. I na novém albu Lehce probuzený pracuje herec, skladatel a zpěvák se svérázným humorem, avšak vrcholy alba najdeme mezi vážnějšími skladbami.
Tomu, kdo by chtěl absolvovat rychlokurs budařovského písničkářství, doporučuji pro začátek píseň Sladký moment NeBytí.  Výraznou melodii, postavenou zpočátku na klavírním doprovodu, v závěru zvýrazní pěkná kytara a cello. V textu zaujmou originální obraty („Mořím svěřím své pochyby / ryby je pomalu spasou“) i vnitřní rýmy a další nenápadné slovní hříčky („spojím nás dvojím výkřikem“). A možná ještě víc zaujme to, Budař s lehkostí dobrého herce dokáže dobře vyfrázovat i verše, které na papíře vypadají kostrbatě. Tatáž interpretační důvěryhodnost mu dovolí v množství větším než malém používat gramatické rýmy. Ve zmíněné písni jsou to například slova „uvězněn/zabedněn“, v Jsem spokojenej „svítím/míjím“, v Ježíškovi „extrémně/dojemně“, v Miss Vesmír „jasný/krásný“ a vše vrcholí v písni Milování – Nuda v Brně? verši jako „Líbání / svlékání / hlazení / puzení k mazlení“. Jako by autor zkoušel, co posluchačovo ucho vydrží. A kupodivu to většinou funguje.
Jan Budař není básníkem vytříbených rýmů, jakým byl například Karel Kryl. A je pravda, že s jednoduchým krylovským doprovodem by jeho písně nevyzněly tak, jak mají. Drobné formální nedokonalosti však vyvažuje už zmíněnými drobnými hříčkami, sympatickým projevem (hlas možná ne rozpoznatelný po první sekundě, ale velmi příjemný) a také zajímavými aranžemi. Eliščin Band není doprovodná kapela zpívající hvězdy, ale plnohodnotný partner. Vedle už zmíněného rozvíjení klavírního motivu ostatními nástroji stojí za zmínku například použití (nasamplovaných?) dechových nástrojů v některých písních, výrazné basové linky (Ježíšek) a také bicí nástroje, které paradoxně nejvíc zaujmou v jemnějších pasážích (Lidice).
Všechny tyto momenty zapadají do kontextu alba, které – při své pestrosti – působí kompaktním dojmem. Pozitivní dojem z alba podtrhují i zajímavé fotografie v bookletu, které s písněmi prvoplánově nesouvisejí, ale umožňují popustit uzdu posluchačově fantazii. A neruší ani nasamplované ukázky z televizních rozhovorů (včetně „památného“ setkání Jana Budaře s Barborou Tachecí) a z volby Miss (zvlášť hláška o krmení malého tygříka mě dostala).
Jedním z vrcholů alba je filmová píseň Lidice – i díky tomu, že její text lze vnímat jako velmi konkrétní i jako náznakový a mnohovrstevnatý. Na opačném pólu je například píseň Ježíšeks vyjmenováváním konkrétních milostných neúspěchů a s opravdu stěží prominutelným rýmem „Vašek/šašek“. Jenže i tyto křečovitější momenty k obrazu Jana Budaře coby vážného písničkáře s maskou klauna patří, stejně jako k němu patří fragmentární hudební citace z lidové koledy nebo z muzikálu Jesus Christ Superstar. A i když podle Budaře „půjde i ten poslední“ (Lidice) a „smrt často mi vzpomínky tříští“ (Šťastná), ústředním tématem alba je skutečně probuzení. „Znáš, už to znáš, že sny prostě zmizí,“ zpívá se ve Sladkém momentě NeBytí. „Tak neměj strach, prý zahojí se každý šrám,“ končí optimisticky píseň Lidice. „Jsem probuzený, všechno dává smysl,“ uzavírá zpívající herec titulní píseň alba. Ano, to album jako celek skutečně dává smysl. Doporučuji poslouchat bez předsudků – nikoli jako hudební odskok známého herce, ale jako silnou autorskou výpověď zajímavého písničkáře.
Vydavatel: Lucky You
Rok vydání: 2012
Žánr: vše od folkrocku přes alternativu po ska
Celkový čas: 51:27
http://hudba.proglas.cz/detail-clanku/jan-budar-eliscin-band-lehce-probuzeny-recenze.html