Román pro muže – příjemné překvapení

Román pro muže – příjemné překvapení

roman_pro_muze_4
Michal Viewegh coby scénárista, Miroslav Donutil v hlavní roli a mediálně ohlašovaná „filmová událost podzimu“. Náročnějšímu divákovi se na něco takového ani nechce do kina, leč citlivě zrežírovaný celek za to rozhodně stojí.Michal Viewegh coby scénárista, Miroslav Donutil v hlavní roli a mediálně ohlašovaná „filmová událost podzimu“. Náročnějšímu divákovi se na něco takového ani nechce do kina, leč citlivě zrežírovaný celek za to rozhodně stojí.
Těžko říci, do jaké míry věnují návštěvníci kin pozornost kolonce „scénář“, ale pokud takoví existují. Jistě pro ně bude Viewegh docela silný magnet, tedy alespoň do doby, než začne scénáře produkovat se stejnou strojovostí jako své knížky. Než se tak stane (pokud už se tak nestalo), můžeme si tak vychutnat jeho postupné vyzrávání a hledání té správné cesty, se kterou ještě vydatně dopomůže vhodně zvolený mladý režisér, kterým je tentokrát Tomáš Bařina.
Ať už za tímto přerodem byl kdokoli, opravdu se povedl: špatný pocit v žaludku, že by Román pro muže mohl mít s Románem pro ženy víc podobností než jen název, velice záhy zmizí a objeví se lehce bezútěšný, sem tam nostalgický a občas i zábavný obraz světa mužů.
Tři sourozenci – Cyril (Miroslav Donutil), Bruno (Michal Vladyka) a Anety (Vanda Hybnerová) se vydávají na luxusní dovolenou, aby se tak rozloučili s nevyléčitelně nemocným Brunem. Co na tom, že dějová zápletka několika lidí uzavřených po delší dobu na jednom místě už ani jednodušší být nemůže, o tu zde totiž ani tak nejde.
Důležitější je velmi plastické vykreslení jednotlivých charakterů (a to včetně vedlejších rolí), které jsou uvěřitelné, protože každý zná někoho takového ve svém okolí. Každý z na plátně defilujících postav se nějakým způsobem snaží zakrýt nebo naplnit svoji životní prázdnotu. Takže ať už je to Cyril, který své mravní vakuum skrývá za „vytříbeným smyslem pro luxus“ anebo Bruno, který lítost nad promarněným životem řeší útěkem k pornografii, vždy to v divákovi zanechává hořkou příchuť faktu, že od života nikdy nedostaneme vše, co bychom si přáli.
Hloubka jejich osamocení je natolik přesvědčivá, že laskavý divák odpustí i občasná mravní klišé trčící z příběhu, jakože „za peníze štěstí nekoupíte“ anebo že těšit se je mnohdy víc, než toho dosáhnout.
Stejně tak lze odpustit i „komediální vložky pro odlehčení“, o které se zde stará duo Budař a Čapka. To proto, že ani jejich rádoby vtipné dialogy nejsou samoúčelné, ale také odhalují jejich vnitřní prázdnotu, možná ještě děsivější než tu, kterou předvádějí hlavní protagonisté. Pravda, Janu Budařovi chyběl Woodyho Harrelsona z Neslušného návrhu ještě kus, přesto se herecký výkon pomohl zachránit tuto „postavu na vtipy“ před jakous takous zbytečností.
Všichni dohromady se však setkávají v situacích, ze kterých doslova čiší trapnost v nezřídkavých okamžicích mlčení. Přesně taková ta lidská trapnost, jakou ve svých povídkách načrtl Karel Čapek a jakou dokázal na filmový pás zachytit Miloš Forman. Něco takového se u nových českých filmů jen tak nevidí, a i proto má Román pro muže dobrý potenciál překročit svůj stín coby zábavy pro masy.
Ondřej Pohl
Román pro muže 
Režie: Tomáš Bařina
Scénář: Michal Viewegh
Obsazení: Miroslav Donutil, Michal Vladyka, Táňa Pauhofová, Jan Budař, Filip Čapka, Igor Chmela, Pavel Řezníček
Délka: 100 minut
Distributor: Bonton Film